Přibližně za měsíc – konkrétně 25. února 2016 – bude končit lhůta pro podání historicky prvních kontrolních hlášení. Jak určitě mnozí víme, se zmeškáním této lhůty jsou spojené nemalé sankce.

Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) v prosinci roku 2014 rozhodl ve svém rozsudku 2 Afs 140/2014-38 o případu, kdy se jednalo o daňovou uznatelnost nákladů vzniklých na základě dohody o narovnání. Náklady to nebyly zanedbatelné, jednalo se o 26 milionů Kč.

Ministerstvo práce a sociálních věcí vydalo vyhlášku č. 244/2015 Sb., ve které byly zveřejněny údaje mající dopad nejen do problematiky důchodového pojištění, ale také do oblasti daně z příjmů fyzických osob a pojistného na sociální zabezpečení a na veřejné zdravotní pojištění.

Stejně jako každý rok tak také letos dochází od 1. ledna ke změnám v sazbách stravného při tuzemských pracovních cestách a již tradičně jsou také stanoveny nové průměrné ceny pohonných hmot pro rok 2016. Letos navíc došlo ke změně v sazbě základní náhrady za použití silničních motorových vozidel.

Přestože se může zdát, že již máme zákon o dani z přidané hodnoty (dále jen „ZDPH“) – alespoň v některých oblastech – zažitý, domnívám se, že nebude na škodu zmínit některé situace při dodání zboží do jiného členského státu, při kterých může dojít k chybné aplikaci ZDPH.

Pojem bydliště se v našem právním řádu vyskytuje v několika významech. V dnešním článku se zaměříme na obsah pojmu bydliště z pohledu zákona o daních z příjmů, resp. jak tento pojem chápe Nejvyšší správní soud.